LETOUNY

 

A-319CJ

Letoun Airbus A-319 patří do skupiny dopravních letounů s krátkým a středním doletem. Typ A-319 začal s cestujícími létat v roce 1996.

Typ A-319CJ (Corporate Jetliner) je odvozenou variantou tohoto typu, ve výrobě je od roku 2000 a lze jej zařadit do kategorie takzvaných „Business Centre“.

 

Základní takticko-technická data

Rozpětí křídla:	33,91 m
Délka trupu:	33,84 m
Výška:	11,76 m
Maximální vzletová hmotnost:	75 500 kg
Maximální přistávací hmotnost:	62 500 kg
Maximální rychlost:	925 km/h
Cestovní rychlost:	840 – 870 km/h
Dolet se 124 cestujícími bez PPN:	3700 km
Dolet se 43 cestujícími:	8890 km

 

An-26

An-26 (kódové označení NATO Curl) firmy Antonov je určen pro přepravu osob a materiálu na krátké a střední vzdálenosti. Letoun, jehož vývoj byl dokončen v roce 1969, konstrukčně vychází z předchozího typu An-24.

Je opatřen velkou zadní nákladovou rampou, která usnadňuje nakládání materiálu. V porovnání s letounem An-24 má výkonnější motory. Přetlaková kabina umožňuje lety ve velkých výškách. Součástmi radioelektronického vybavení jsou poměrně moderní navigační a spojovací prostředky, automatický rádiový zaměřovač ADF, dálkoměrný systém DME, marker a zařízení pro řízení přistání podle přístrojů ILS/GS, rádiový výškoměr, avionické a přístrojové vybavení dovoluje lety v nepříznivých meteorologických podmínkách a bezpečné přistání. Verze letounu AN-26Z je vybavena speciálním zařízením a technickými prostředky pro vedení vzdušného průzkumu a řízení bojové činnosti.

Základní taktickotechnická data letounu An-26

• Taktický dolet (s maximální zásobou paliva): 2 550 km
• Taktický dolet (s maximálním nákladem): 1 100 km
• Maximální rychlost: 540 km/h
• Cestovní rychlost: 440 km/h
• Praktický dostup: 7 500 m
• Maximální stoupavost: 450 m/min
• Maximální vzletová hmotnost: 25 000 kg
• Normální vzletová hmotnost: 24 000 kg
• Hmotnost prázdného letounu: 15 400 kg
• Užitečné zatížení: 6 000 kg
• Typ motorů: 2 x ZMDB Progress (Ivčenko) AI-24VT 1 x Sojuz (Tumanskij) RU-19-300
• Maximální tah motorů: 2 x 2 103 kW 1 x 7,85 kN
• Maximální počet přepravovaných osob: 40
• Rozpětí křídel: 29,20 m
• Délka: 23,80 m
• Výška: 8,575 m
• Osádka: 5

 

CL-601

CL-601 je dvoumotorový proudový dopravní letoun určený k letům na dlouhé vzdálenosti. Prototyp tohoto malého ale velice moderního letounu poprvé vzlétl 8. listopadu 1978.

Konstrukce letounu odpovídá nejnovějším požadavkům kladeným na tuto kategorii. Tři nezávislé hydraulické systémy pohánějí řízení letounu, ovládání podvozku a brzdovou soustavu. Nejmodernější přístrojové vybavení umožňuje lety jak do přeplněného vzdušného prostoru v okolí nejrušnějších letišť, tak i do odlehlých částí světa, mimo veškeré letové cesty. Osádka má možnost využívat například povětrnostní radar se čtyřbarevným digitálním zobrazováním, dvojitý systém plánování letu, pět obrazovek elektronického systému řízení letu, víceúčelový displej. Moderní radiové a navigační vybavení je většinou zdvojeno.

Základní taktickotechnická data letounu Challenger 601-3A

• Taktický dolet (s maximální zásobou paliva): 6 200 km
• Maximální cestovní rychlost: 851 km/h
• Normální cestovní rychlost: 819 km/h
• Praktický dostup: 12 500 m
• Maximální vzletová hmotnost: 20 457 kg
• Hmotnost prázdného letounu: 9 292 kg
• Maximální náklad: 1 814 kg
• Maximální zásoba paliva: 7 559 kg
• Typ motorů: 2 x General Electric CF-34-3A
• Maximální tah motorů: 2 x 40,66 kN
• Maximální počet přepravovaných osob: 19
• Rozpětí křídel: 19,61 m
• Délka: 20,85 m
• Výška: 6,30 m
• Osádka: 2

 

Jak-40

Jak-40 (kódové označení NATO Codling) je ruský třímotorový proudový dopravní letoun. Byl navržen jako náhrada dosluhujících vrtulových letounů Li-2. První prototyp vzlétl 21. října 1966.

Sériová výroba Jaku-40, která probíhala v letech 1967 – 1985 dala vzniknout 1000 letounů. Tři proudové motory umožňují vzlet a stoupání i v případě vysazení jednoho z nich a vodorovný let i s jediným pracujícím motorem. Přetlakovaná a klimatizovaná kabina se vyznačuje vysokou mírou variability vnitřního uspořádání. Vzdušné síly AČR mají stroje v konfiguraci pro 18 a 28 cestujících. Pilotní prostor se zdvojeným řízením je vybaven celou řadou rádiových a navigačních systémů pro lety za ztížených meteorologických podmínek a v noci. Jde například o automatický radiokompas ARK-10, radiovýškoměr RV-5, povětrnostní radar Groza 40, systém VOR/ILS a další.

Základní taktickotechnická data letounu Jak-40

• Taktický dolet (s maximální zásobou paliva): 2 000 km
• Taktický dolet (s maximálním nákladem): 1 800 km
• Maximální rychlost: 600 km/h
• Maximální cestovní rychlost: (v 7 000 m) 550 km/h
• Praktický dostup: 8 000 m
• Maximální stoupavost: 480 m/min
• Maximální vzletová hmotnost: 16 000 kg
• Normální vzletová hmotnost: 12 300 – 15 500 kg
• Hmotnost prázdného letounu: 9 400 kg
• Užitečné zatížení: 2 300 / 1 360 kg
• Typ motorů: 3 x Ivčenko AI-25
• Maximální tah motorů: 3 x 14,7 kN
• Maximální počet přepravovaných osob: 28 / 18
• Rozpětí křídel: 25,00 m
• Délka: 20,36 m
• Výška: 6,50 m
• Osádka: 3

 

JAS-39 Gripen

Víceúčelový bojový letoun JAS-39 Gripen společnosti Saab/British Aerospace je jednomístný, jednomotorový středoplošník s jednoduchým deltakřídlem a plně stavitelným plovoucím předkřídlem...

Charakteristika:

Víceúčelový bojový letoun JAS-39 Gripen společnosti Saab/British Aerospace je jednomístný, jednomotorový středoplošník s jednoduchým deltakřídlem a plně stavitelným plovoucím předkřídlem (přední vodorovnou řídicí plochou - aerodynamické uspořádání typu "kachna"), se šípovou směrovou řídicí plochou a tříkolovým hydraulicky zatahovaným podvozkem. Podvozek je přizpůsoben pro start a přistání na zkrácených VPD včetně úseků dálnic a upravených travnatých ploch záložních letišť. Letoun je charakteristický přirozenou (úmyslnou) nestabilitou, která ve spojení s trojnásobně zálohovaným elektroimpulzním řídicím systémem (Fly-by-Wire), elektronickým ovládáním řídicích ploch a hydraulickými aktuátory v prvém řídicím obvodu s možností analogového nouzového řízení, celkovou aerodynamickou koncepcí, malými rozměry a nízkou hmotností, zaručuje vynikající obratnost a snadnou ovladatelnost ve všech režimech letu v celém rozsahu rychlostí v různých výškách.

Letoun je poháněn proudovým motorem RM12. Jedná se o upravenou verzi motoru americké firmy General Electric F-404-400, který je používán v amerických letounech F/A-18. Provoz motoru včetně automatického řízení tahu v závislosti na režimu letu je řízen speciálním počítačem, což umožňuje maximálně přizpůsobit výkon motoru konkrétním podmínkám při co největší hospodárnosti provozu. Gripen není vybaven systémem zpětného tahu, při přistání se vztyčí hydraulicky ovládané brzdicí štíty, které spolu s příčně nastaveným předkřídlem tak poskytují dostatečné aerodynamické brždění.

Zdokonalené verze JAS-39C/D jsou vybaveny prostředky taktického systému přenosu dat. Do integrovaného systému průzkumu a řízení palby má být vestavěn přilbový zaměřovač, infračervené zařízení pro vyhledávání a sledování cílů. Základem vývozní verze letounu je zdokonalený model JAS-39C/D. Letoun zahrnuje řadu zdokonalení, jako např. barevné displeje s vysokým kontrastem a rozlišovací schopností, integrovanou soustavu elektronického boje, standardní rádiové stanice podle norem NATO, zařízení pro doplňování paliva za letu, standardní závěsníky NATO a další.

Do automatizovaného systému průzkumu a řízení palby byly začleněny brýle pro noční vidění NVG (Night Vision Goggles), slučitelné s přístroji a ovládáními prvky přístrojové desky, navigační a střelecké zařízení s laserovým ozařovačem cílů a infračervené zařízení IR-OTIS s dopředným snímáním typu FLIR (Forward Looking Infra-Red) pro průzkum a přehled vzdušné situace v přední polosféře bez aktivace radaru. Doplnit lze i přilbovým zaměřovačem HMD (Helmet Mounted Display).

Radioelektronické vybavení je charakterizováno vysokým stupněm integrace i automatizace mnoha funkcí. Letounu umožňuje vést bojovou činnost za všech povětrnostních podmínek ve dne i v noci. Fungování složité soustavy prvků zabezpečuje modulový počítačový systém, tvořený více než 30 speciálními jednoúčelovými počítači, třemi systémovými a jedním hlavním řídicím počítačem, který zabezpečuje vyhodnocování letových údajů a kontrolu všech letounových soustav a jejich hlavních prvků. Informace o reálné vzdušné situaci pilot získává ze tří různých zdrojů - z palubních senzorů, z komunikačního systému a z datové sběrnice počítače letounu.

Hlavními prvky integrovaného systému průzkumu a řízení palby jsou vnitřní víceúčelový radar PS-05/A, infračervená kamera s dopředným snímáním (FLIR - Forward Looking Infra Red), videokamera ED 5040 a zobrazovací systém EP-17. Radar je schopen zjišťovat, zaměřovat, identifikovat a automaticky sledovat současně více cílů v horní i dolní polosféře, ve vzduchu, na zemi i na moři ze všech letových výšek, umožňuje mapovat terén s volitelnou rozlišovací schopností s výstrahou před terénními překážkami. Zabezpečuje zaměřování a řízení palby palubního kanónu a automatické navádění řízených střel. Využití optických vláken zvýšily odolnost radioelektronického vybavení proti elektronickému rušení a elektromagnetickému impulzu (EMI).

Průzkumný systém RMS (Reconnaissance Management System) je založen na optoelektronických senzorech, kde získané snímky jsou průběžně ukládány oproti předešlým kamerám na digitální paměťové médium. Součástí průzkumného kontejneru je plně číslicový obrazový procesor, zařízení pro přenos průzkumných dat a zařízení pro zobrazení situace v téměř reálném čase v pilotní kabině. Celý průzkumný systém byl navržen tak, aby mohl být používán v jednomístném letounu, tzn. s minimálními nároky na manuální obsluhu pilotem. Například na středový trupový závěsník lze zavěsit průzkumný kontejner VICON 70, který je osazen infračerveným řádkovým snímačem VIGIL, který je určen k vedení optoelektronického průzkumu ve dne i v noci za letu v malé až střední výšce při rychlosti letu až Mach 2.

Veškerá průzkumná činnost je řízena z ovládacího zařízení systému RMS, přičemž výstupní informace mohou být zobrazovány na pravém víceúčelovém displeji systému EP-17. Systém výstrahy a elektronického boje EWS-39 je určen k zabezpečení vlastní ochrany letounu, zjišťování, zaměřování poloh a analýze zdrojů vyzařování. Automaticky vyhodnocuje aktuální radioelektronickou a řídí odpovídající opatření a protiopatření EB.

Na víceúčelových displejích lze podle požadavků pilota a v závislosti na úkolu zobrazovat libovolné informace (digitální mapa, letové přístroje, reálný radiolokační nebo infračervený obraz prostoru, či terénu a pozemních cílů, stav výzbroje, navigační data apod.).

Základní výzbrojí letounu je kanón Mauser Bk-27 s řiditelnou kadencí 1100-1700 ran/min se zásobou 120 nábojů. Letoun je vybaven 5 závěsníky. Základem protiletadlové výzbroje jsou PLŘS středního dosahu AIM-120 AMRAAM a krátkého dosahu AIM-9 Sidewinder, které mají být nahrazeny vyvíjenými PLŘS Meteor a IRIS-T. Proti pozemním cílům a přímou leteckou podporu pozemního vojska lze použít protizemní řízené střely AGM-65 MAVERICK, pro boj proti plavidlům pak protilodní řízené střely RBS-15F nebo další typy řízených střel. Alternativní výzbrojí k ničení pozemních cílů může být např. víceúčelová kontejnerová zbraň s protitankovou, protipěchotní a protibetonovou naváděnou submunicí, neřízené pumy, rakety ad. Všechny druhy zbraní jsou použitelné v systému s ovládacími prvky na řídicí páce HOTAS (Hands-On-Throttle And Stick). Perspektivně se počítá s využitím víceúčelové zbraně Taurus KEPD 150 s dosahem 150 km.

Technicko-taktická data:

• Výrobce: Saab/BAE Systems (Švédsko/Velká Británie)
   
• Historie: vývoj zahájen v roce 1982, první vzlet v 9. prosince 1987, poslední letové testy dokončeny v prosinci 1996, v operačním nasazení švédského letectva od roku 1997.
   
• Rozměry a hmotnosti: délka 14,1 metru, výška 4,5 metru, rozpětí křídel 8,4 metru; prázdná hmotnost 5700 kilogramů, maximální vzletová 14.000 kilogramů.
   
• Pohonná jednotka: proudový motor Volvo Aero RM 12 s tahem 80 kN (8000 kilogramů).
   
• Výkony: maximální rychlost Mach 2 (2400 kilometrů v hodině), dolet 3000 kilometrů.
   
• Výzbroj: kanon Mauser Bk-27 ráže 27 milimetrů se zásobou 120 nábojů a regulovatelnou kadencí 1100 až 1700 ran za minutu, na pěti závěsnících může nést řízené střely (protiletadlové, protizemní, protilodní, další typy) nebo víceúčelovou kontejnerovou zbraň.
   
• Posádka: standardně jeden pilot, existuje i dvoumístná verze.
   
• Používán vojenskými letectvy: Švédsko, Jihoafrická republika by měla první objednané stroje dostat v roce 2007, Maďarsko očekává první letouny už v roce 2006.

 

 

L-159 ALCA

L-159 je lehký víceúčelový jednomístný bojový letoun určený především k podpoře pozemních vojsk, vedení průzkumu a v omezené míře k vedení vzdušného boje. Dvoumístná verze letounu je určená také pro pokračovací letecký výcvik. Prototyp poprvé vzlétl 2. srpna 1997.

Letoun je poháněn proudovým motorem AlliedSignal/ITEC F124-GA-100 o maximálním tahu 28 kN. Osm vnitřních nádrží (šest trupových, dvě na koncích křídel) pojmou téměř 2 000 litrů paliva. Další čtyři přídavné palivové nádrže (dvě po 525 l a dvě po 350 l) lze umístit na podkřídelní závěsníky. Pilot letounu sedí v lehce pancéřované pilotní kabině na vystřelovací sedačce VS-2B s možností katapultáže v nulové výšce při nulové rychlosti. K dispozici má velice moderní přístrojové a navigační prostředky, například inerciální navigační zařízení se zabudovaným přijímačem družicového navigačního systému GPS. Letové údaje jsou zobrazovány na čelním průhledovém displeji HUD (Head-Up Display) typu FV-3000 a na dvojici obrazovek z tekutých krystalů, umístěnou na přístrojové desce. Ke komunikaci slouží dvojice palubních radiostanic Collins ARC-182. K vlastní ochraně letounu je použit výstražný radiolokační přijímač Sky Guardian 200 a zařízení pasivních rušičů Vinten Vicon 78. V přídi letounu je umístěn italský víceúčelový impulzní dopplerovský radar FIAR Grifo L. Veškerá výzbroj letounu je umístěná na jednom podtrupovém a šesti podkřídelních závěsnících. Letoun lze vyzbrojit širokou škálou zbraní od klasických pum a raketových bloků až po řízené protizemní i protiletadlové řízené střely a podle potřeb vybavit speciálním zařízením k vedení vzdušného průzkumu a elektronického boje.

Základní taktickotechnická data letounu L-159 ALCA

• Maximální rychlost: 936 km/h
• Maximální stoupavost: 48 m/s
• Praktický dostup: 13 200 m
• Dolet - bez přídavných palivových nádrží: 1 570 km
• Dolet - s přídavnými palivovými nádržemi: 2 530 km
• Dráha potřebná pro vzlet (při hmotnosti 5 500 kg): 440 m
• Dráha potřebná pro přistání (při hmotnosti 5 500 kg): 725 m
• Pohonná jednotka: AlliedSignal F124-GA-100
• Maximální tah motoru: 28 kN
• Rozpětí: 9,54 m
• Délka: 12,73 m
• Výška: 4,77 m
• Hmotnost prázdného letounu: 4 360 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 8 000 kg
• Únosnost: 2 340 kg

 

 

 

L-39 ALBATROS

Lehký cvičný proudový letoun L-39 Albatros je následovníkem osvědčeného typu letounu L-29 Delfín. Je určen k základnímu i pokročilému rozšířenému výcviku pilotů. Od roku 1968 bylo vyvinuto a vyráběno několik upravených a vylepšených verzí letounu, označených L-39C, L-39V, L-39ZA, L-39MS a L-39ZO.

Celkem bylo vyrobeno více než 2000 strojů v počtu 200 kusů ročně. Letouny L-39 byly vyvezeny do 16 zemí světa.

Doloplošník s tandemovým uspořádáním posádky, klasické celokovové konstrukce je vybaven tříbodovým hydraulicky zatahovaným podvozkem příďového typu. Křídlo lichoběžníkového tvaru má na koncích upevněny palivové nádrže a je vybaveno vztlakovými dvouštěrbinovými klapkami se vzletovou výchylkou 25° a přistávací výchylkou 44°. Na spodní straně křídla je v blízkosti osy letounu umístěna dvojice aerodynamických brzd, vychylovaná pod úhlem až 55°. Trup je tvořen dvěma konstrukčními částmi – přední a zadní. Zadní část s ocasními plochami je odnímatelná. V dielektrickém krytu přídě je uloženo radiotechnické vybavení a kyslíková soustava. Překryt pilotní kabiny je u typu L-39 odklápěný samostatně vpravo.

U novějších následných typů L-59 (původně L-39MS) a L-139 je odklápěný hydraulicky směrem vzhůru dozadu. Tyto typy o maximální vzletové hmotnosti 5700 kg, byly vabaveny výkonnějším motorem DV-2 o maximálním tahu 21,57 kN. Řízení má klasické mechanické s přenosem sil pomocí táhel a pák z obou pilotních míst. Elektrická výstroj je napájena z hlavního generátoru o výkonu 9 kW z akumulátoru, umožňujícího autonomní provoz. Součástí elektrocké sítě jsou měniče na střídavé napětí 115 V a 3x36 V. Pohonnou jednotkou je dvouproudový dvouhřídelový motor AI-25TL o maximálním statickém tahu 16,87 kN. Motor je spouštěn vzduchovým generátorem (jednohřídelovou plynovou turbínou) Safír 5. Radiotechnické vybavení letounu je tvořeno rádiovým komunikačním, radionavigačním a identifikačním zařízením. Oboustranné spojení mezi letounem a zemí zajišťují VKV/UKV radiostanice R-832M. K nácviku přistávacího a přibližovacího manévru je využíváno zařízení rádiového systému blízké navigace RSBN-5S a přistávacího systému ILS. Vybaven je rovněž radiokompasem RKL-41, rádiovým výškoměrem RV-5, markerem MRP-56PS a identifikačním zařízením.

Letoun L-39ZA je vybaven zaměřovačem s fotokulometem a dvouhlavňovým rychlopalným kanónem Gš-23 ráže 23 mm, umístěným podtrupem. Mimo cvičné úkoly může být používán rovněž k taktickému vzdušnému průzkumu. Verze letounu L-39C je vybavena dvěma křídlovými závěsníky, verze L-39ZA a L-39ZO mají zesílené křídlo se čtyřmi závěsníky, na kterých mohou nést pumy, neřízené rakety, případně i dvě protiletadlové řízené střely krátkého dosahu. Verze L-39MS se odlišuje vyšším výkonem a instalací moderního elektronického vybavení a avioniky. Dlaším letounem této osvědčené typové řady je L-159 ALCA.

Základní taktickotechnická data letounu L-39 Albatros

• Maximální rychlost - ve výšce 11 000 m: 850 km/h
• Maximální rychlost - ve výšce 5000 m: 755 km/h
• Maximální rychlost - v přízemní výšce: 720 km/h
• Maximální dolet (bez přídavných nádrží): 1000 km
• Maximální dolet (s přídavnými nádržemi): 1750 km
• Praktický dostup: 11 500 m
• Stoupavost (s výzbrojí): 22 m/s
• Vytrvalost letu - s přídavnými nádržemi: 3 h 50 min
• Vytrvalost letu - bez přídavných nádrží: 2 h 30 min
• Motor: ZMBD Progress (Ivčenko) AI-25TL
• Tah motoru: 16,87 kN
• Vzletová hmotnost - maximální: 4700 kg
• Vzletová hmotnost - optimální: 4525 kg
• Hmotnost prázdného letounu: 3540 kg
• Rozpětí křídla (včetně palivových nádrží): 9,46 m
• Objem přídavných palivových nádrží: 2 x 420 l
• Délka: 12,13 m
• Výška: 4,77 m
• Maximální povolené přetížení: -4 až +8g

 

L-410

L-410 je prvním typem letounu, vyrobeným v podniku LET Kunovice. Svůj první let uskutečnil 16. dubna 1969. Celkem bylo vyrobeno 1100 letounů, které byly vyvezeny do mnoha států světa.

Dvoumotorový turbovrtulový dopravní letoun L-410T Turbolet je určený k přepravě osob a nákladů na krátké vzdálenosti, který může operovat i z neupravené přistávací dráhy. Víceúčelová verze letounu L-410UVP má shodné charakteristiky jako L-410T. Má větší rozpětí křídel i plochu svislé stabilizační plochy a zdokonalený řídicí systém. Je poháněn motory M601B. Umožňuje variabilní uspořádání vnitřního prostoru. Koncem roku 1985 byla uvedena do provozu zdokonalená víceúčelová verze letounu L-410UVP-E, poháněná motory M601E a osazená účinnějšími pětilistými vrtulemi. Zdokonalení této upravené základní verze byla zaměřena zejména na ekonomičnost provozu a další úpravy řídicího systému. Výrazné změny byly realizovány na elektronickém a přístrojovém vybavení. Požadavek mnoha uživatelů na zvýšení doletu byl řešen instalací přídavných nádrží na koncích křídel. Vnitřní nádrže pojmou až 1 300 litrů paliva. Speciálně upravená verze letounu L-410FG je určena pro plnění fotogrammetrických úkolů a vzdušné pozorování. Má konstrukčně upravenou příď a uvnitř je vybavena fotografickými a měřícími přístroji.

Základní taktickotechnická data letounu L-410UVP-E

• Taktický dolet (s maximální zásobou paliva): 1 380 km
• Taktický dolet (s maximálním užitečným zatížením): 546 km
• Maximální rychlost: 357 km/h
• Cestovní rychlost (ve výšce 4 200 m): 380 km/h
• Ekonomická cestovní rychlost (ve výšce 4 200 m): 365 km/h
• Praktický dostup: 6 320 m
• Maximální stoupavost: 444 m/min
• Maximální vzletová hmotnost: 6 400 kg
• Hmotnost prázdného letounu: 3 985 kg
• Maximální užitečné zatížení: 1 650 kg
• Typ motorů: 2 x Turbolet (Walter) M601E
• Maximální tah motorů: 2 x 559 kW
• Rozpětí křídel (včetně palivových nádrží): 19,98 m
• Délka: 14,42 m
• Výška: 5,83 m
• Osádka: 3

 

 

VRTULNÍKY

 

Mil Mi-17

Střední víceúčelový dvoumotorový turbohřídelový vrtulník Mi-17 je klasického uspořádání s pětilistým nosným a třílistým vyrovnávacím rotorem, určený zejména k přepravě osob.

Je zdokonalenou verzí typu Mi-8. Pohon zabezpečují motory TV3-117MT o výkonu 2 x 1 435 kW. Od Mi-8 se odlišuje některými charakteristickými znaky - třílistý vyrovnávací rotor je na levé straně ocasního nosníku, vstupní otvory motorů mají deflektory pro separaci pevných částic ve vzduchu (písek, prach atd.). Je vybaven vynikajícím navigačním a informačním systémem a moderními spojovacími prostředky, které umožňují bezpečnou přepravu osob i za velmi nepříznivých povětrnostních podmínek jak ve dne tak i v noci. Konstrukce draku, přepravní možnosti a vybavení Mi-17 je v hlavních rysech shodné s typem Mi-8. Základní verze Mi-17 (kódové označení NATO HIP-H) je využívána pro vojenské, policejní i civilní účely. Je vybaven účinnými prostředky ochrany proti PLŘS s infračervenou naváděcí soustavou. Pilotní kabina je třímístná. Nákladová kabina o délce 5,34 m, šířce 2,32 m a výšce 1,8 m je po levé přední části trupu opatřena posuvnými rozměrnými dveřmi, v zádi dvoukřídlými nákladovými dveřmi. Má tříkolový nezatahovatelný podvozek s dvojitou montáží pneumatik na příďové noze. Na bocích trupu jsou závěsníky pro 2 přídavné palivové nádrže o celkovém objemu 1 830 litrů.

Základní taktickotechnická data vrtulníku Mi-17

• Maximální rychlost: 250 km/h
• Cestovní rychlost: 225 km/h
• Dolet (s 25 cestujícími): 500 km
• Taktický dolet: 350 km
• Maximální přeletová vzdálenost: 930 km
• Praktický dostup: 4 500 m
• Stoupavost u země: 4,5 m/s
• Únosnost: 4 000 kg
• Hmotnost prázdného vrtulníku: 7 055 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 13 000 kg
• Délka s otáčejícími se rotory: 25,35 m
• Délka trupu: 18,22 m
• Výška: 4,75 m
• Průměr nosného rotoru: 21,29 m
• Průměr vyrovnávacího rotoru: 3,91 m

 

Mil Mi-2

Mil Mi-2 je lehký víceúčelový dvoumotorový vrtulník klasického uspořádání s třílistým nosným a dvoulistým vyrovnávacím rotorem. Je určen jako náhrada za předchozí typ Mi-1 a lze ho využívat pro přepravu osob a nákladu, pro cvičné, průzkumné a záchranné úkoly.

První prototyp Mi-2 (kódové označení NATO HOPLITE) uskutečnil svůj první let v září roku 1961. Na základě dohody z roku 1964 byl další vývoj, výroba a prodej tohoto typu předán Polsku. Sériová výroba u firmy PZL začala o dva roky později. Nákladová kabina o délce 2,27 m (4,05 m včetně pilotního prostoru), šířce 1,2 m a výšce 1,4 m umožňuje přepravu až 8 osob, po demontáži sedaček až 700 kg nákladu nebo dvě ležící a dvě sedící osoby. Kabina je přístupná dvěma předními dveřmi po obou stranách trupu a jedněmi rozměrnějšími dveřmi na levé straně. Na závěsníku pod trupem lze umístit rozměrnější náklad o hmotnosti až 800 kg. Na každou stranu trupu lze připevnit přídavné palivové nádrže o objemu 2 x 238 litrů. Vrtulník je vybaven pevným tříkolovým podvozkem s dvojitou montáží kol na příďové noze. Pohon zabezpečují dva motory Izotov GTD-350 o výkonu 2 x 330 kW, které byly vyráběny též licenčně polskou firmou PZL.

Základní taktickotechnická data vrtulníku Mi-2

• Maximální rychlost: 210 km/h
• Cestovní rychlost: 185 km/h
• Dolet: 420 km
• Praktický dostup: 3 800 m
• Stoupavost u země: 4,9 m/s
• Únosnost: 800 kg
• Hmotnost prázdného vrtulníku: 2 380 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 3 550 kg
• Délka s otáčejícími se rotory: 17,4 m
• Délka trupu: 11,4 m
• Výška: 3,75 m
• Průměr nosného rotoru: 14,5 m
• Průměr vyrovnávacího rotoru: 2,7 m
• Osádka: 2

 

Mil Mi-24

Mil Mi-24 je dvoumotorový bitevní vrtulník, určený pro přímou podporu pozemních jednotek, ničení obrněných cílů a přepravu osob, případně nákladu s přepravními možnostmi.

Konstrukce je klasické koncepce s pětilistým nosným a třílistým vyrovnávacím rotorem. Vývoj vrtulníku byl zahájen v polovině 60. let s využitím dynamické soustavy, pohonných jednotek a dalších komponentů z vrtulníku Mi-8. První prototyp ještě s motory TV2-1 17 vzlétl v září 1969. Charakteristickým znakem Mi-24 je na pilotní prostor navazující nákladová kabina o délce 2,83 m, šířce 1,46 m a výšce 1,2 m. V ní převážený až osmičlenný výsadek může vést palbu svými osobními zbraněmi upevněnými v úchytech otevíratelných bočních oken. Přístup umožňují na každém boku vertikálně otevíratelné dvoukřídlé dveře. Vrtulník je opatřen křídlem o rozpětí 6,536 m, které kromě nosiče zbraňových závěsníků odlehčuje při vyšších rychlostech nosný rotor až o 30%. Je opatřen tříkolovým, hydraulicky zatahovatelným podvozkem s dvojitou montáží pneumatik na příďové noze. Pohon zabezpečují motory TV3-117 o výkonu 2 x 1 638 kW.

Mi-24A HIND-A je první, od roku 1972 sériově vyráběná verze. Mi-24D HIND-D je výrazně upravená verze Mi-24A. Do výzbroje byla zavedena v roce 1976. Překonstruovaná dvoumístná pilotní kabina má tandémové a výškové odstupňování pilotních sedaček. Střelec/pilot sedí vpředu, pilot/velitel vzadu. Pilotní kabina má charakteristické vystouplé oblé překryty. Pod přídí je umístěna otočná věž s čtyřhlavňovým rotačním kulometem 9A624 ráže 12,7 mm se zásobou až 1 470 nábojů. Přídavná výzbroj se zavěšuje na čtyři závěsníky. Tvoří ji 4 bloky UB-32 (každý s 32 neřízenými raketami S-5 ráže 57 mm), 4 letecké pumy 100 nebo 250 kg, případně dvě 500 kg pumy nebo stejný počet napalmových nádrží. Použít lze i čtyřnásobné raketnice pro protizemní neřízené rakety ráže 122 mm. Na koncích křídla jsou pak lišty pro 2 x 2 PTŘS 9M 17P systému FALANGA. Mi-24DU je cvičná verze Mi-24D bez příd'ové věže.

Mi-24V HIND-E je další zdokonalená verze, konstrukčně vycházející z typu Mi-24D. Hlavní změna spočívá v použití modernějšího a výkonnějšího naváděcího systému ŠTURM - V s PTŘS 9M 114 (AT-6 SPIRAL), které jsou neseny a odpalovány z 2 x 2 válcových kontejnerů umístěných opět na závěsnících na koncích křídla. Výzbroj vrtulníku byla dále rozšířena o bloky B-8V pro 20 neřízených raket S-8 ráže 80 mm, kanónové kontejnery UPK-23-250 s dvouhlavňovým kanónem Gš-23L a zásobou 250 nábojů, univerzální zbraňové kontejnery GUV9A s možností instalace automatického granátometu 9-A-800 ráže 30 mm nebo jednoho čtyřhlavňového kulometu 9-A-624 ráže 12,7 mm a dvou čtyřhlavňových kulometů 9-A-622 ráže 7,62 mm. Vybaven byl motory TV3-117V s vylepšenými výškovými charakteristikami a možností instalace zařízení pro ochlazování výstupních plynů a přídavnými palivovými nádržemi o objemu 450 litrů.

Základní taktickotechnická data vrtulníku Mi-24

• Maximální rychlost: 310 km/h
• Cestovní rychlost: 260 km/h
• Maximální přeletová vzdálenost: 750 km
• Taktický dolet: 160 km
• Praktický dostup: 4 500 m
• Stoupavost u země: 750 m/min
• Únosnost: 2 400 kg
• Hmotnost prázdného vrtulníku: 8 400 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 12 500 kg
• Délka s otáčejícími se rotory: 19,79 m
• Délka trupu: 17,51 m
• Výška: 6,5 m
• Průměr nosného rotoru: 17,3 m
• Průměr vyrovnávacího rotoru: 3,908 m

 

Mil Mi-8

Střední víceúčelový dvoumotorový vrtulník klasického uspořádání s pětilistým nosným a třílistým vyrovnávacím rotorem Mil Mi-8 (kódové označení NATO HIP) je jedním z nejrozšířenějších vrtulníků na celém světě (spolu s Mi-17 je dodnes používán ve 49 zemích).

Základní verze Mi-8 je určena zejména k přepravě osob, s vynikajícím navigačním a informačním systémem, který umožňuje bezpečnou přepravu i za velmi nepříznivých povětrnostních podmínek jak ve dne tak i v noci. Mi-8S je speciálně upravený salonní vrtulník pro přepravu významných osobností. Mi-8PPA je speciálně upravená verze vrtulníku pro vedení radiolektronického boje. Vyvíjen byl od počátku 50. let jako náhrada za předchozí typ Mi-4. Svůj první let uskutečnil 9. června 1961, prototyp konečné dvoumotorové verze (HIP-B) pak 17. září 1962. Sériová výroba byla zahájena koncem roku 1965. Drak vrtulníku je klasické konstrukce ze slitin lehkých kovů. Pilotní kabina je třímístná. Nákladová kabina o délce 5,34 m, šířce 2,32 m a výšce 1,8 m. Na levé přední části trupu je opatřen posuvnými rozměrnými dveřmi, v zádi dvoukřídlými nákladovými dveřmi. Má tříkolový nezatahovatelný podvozek s dvojitou montáží pneumatik na příďové noze. Na bocích trupu jsou závěsníky pro 2 přídavné palivové nádrže o celkovém objemu 1 830 litrů. Pohon zajišťují dva turbohřídelové motory TV2-117A o výkonu 2 x 1 120 kW, krátkodobě 2 x 1 250 kW. Základní sériově vyráběná víceúčelová dopravní verze pojme až 24 osob, 4000 kg nákladu, případně 12 raněných. Nákladová kabina je opatřena navijákem s nosností 150 kg. Pod trupem je závěsník pro přepravu nákladu do hmotnosti 3 000 kg.

Základní taktickotechnická data vrtulníku Mi-8

• Maximální rychlost: 210 km/h
• Cestovní rychlost: 185 km/h
• Dolet: 420 km
• Praktický dostup: 3 800 m
• Stoupavost u země: 4,9 m/s
• Únosnost: 800 kg
• Hmotnost prázdného vrtulníku: 2 380 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 3 550 kg
• Délka s otáčejícími se rotory: 17,4 m
• Délka trupu: 11,4 m
• Výška: 3,75 m
• Průměr nosného rotoru: 14,5 m
• Průměr vyrovnávacího rotoru: 2,7 m

 

W-3A SOKOL

Dvoumotorový turbohřídelový víceúčelový vrtulník W-3A SOKOL konstrukčně vychází z vrtulníku Mil Mi-2 HOPLITE. Přesto se zásadně odlišuje zejména svými většími rozměry a vyznačuje se lepší konstrukční pevností.

První prototyp vzlétl 16. listopadu 1979, druhý prototyp se zásadními konstrukčními vylepšeními 6. května 1982. Výroba byla zahájena v roce 1985. Vrtulník je určen k přepravě maximálně 12 osob nebo materiálu o hmotnosti do 2 200 kg a pro leteckou pátrací záchrannou službu (SAR).

Vrtulník je vybaven novým čtyřlistým hlavním rotorem s tlumičem vibrací. Vnitřní nádrže pojmou až 1 700 litrů paliva. Instalovat lze rovněž přídavné nádrže o celkovém objemu 1 100 litrů. Sedačky jsou uspořádány po třech ve čtyřech řadách. Kabina je opatřena dvěma postranními dveřmi. Vrtulník má moderní avionické vybavení, které umožňuje jeho použití za všech povětrnostních podmínek ve dne i v noci. Vrtulník se velmi osvědčil při katastrofálních záplavách na Moravě v roce 1997.

Základní taktickotechnická data vrtulníku W-3A SOKOL

• Maximální rychlost: 270 km/h
• Cestovní rychlost: 235 km/h
• Dolet (s maximální zásobou paliva): 1 225 km
• Praktický dostup: 4 650 m
• Stoupavost u země: 9,1 m/s
• Únosnost: 2 200 kg
• Hmotnost prázdného vrtulníku: 3 300 kg
• Normální vzletová hmotnost: 6 400 kg
• Typ motoru: 2 x WSK-PZL Rzeszów TWD-10W
• Tah motoru: 2 x 671 kW
• Délka trupu: 14,21 m
• Výška: 4,12 m
• Průměr nosného rotoru: 15,2 m

 

 

BEZPILOTNÍ PROSTŘEDKY

 

SOJKA III

Lehký taktický bezpilotní prostředek SOJKA-III je určen k vedení vzdušného optoelektronického průzkumu bojiště. V omezené míře může zabezpečovat úkoly elektronického boje.

Souprava je tvořena 4 vozidly - přepravním vozidlem se 4 bezpilotními prostředky, opravárenským a skladovacím zařízením, vozidlem s instalovanou startovací rampou, pozemním řídicím a vyhodnocovacím střediskem a malým terénním dohledávacím vozidlem UAZ 469 Turbodiesel s přívěsem s prostředky zabezpečení provozu (perspektivně se však počítá s vozidly Land Rover Defender 90).

K základním technickým prostředkům průzkumného vybavení bezpilotního prostředku SOJKA III patří širokoúhlá fotografická letecká kamera A-39 pro snímkování z výšek asi 600 metrů a televizní kamera pro šikmé snímkování z prostoru vzdáleného do 60 km. Obraz snímané reálné situace bojiště je spojitě přenášen rádiem operátorovi na zem.

Let bezpilotního prostředku SOJKA III je řízen z mobilního řídicího střediska. V něm mají pracoviště dva operátoři - jeden řídí let bezpilotního prostředku, druhý zabezpečuje příjem a zpracování průzkumné informace v reálném čase. Součástí střediska je řídicí počítač pro záznam a zobrazování parametrů letu, vyhodnocování dat od terminálu družicového navigačního systému NAVSTAR/GPS a zpracování snímaného obrazu.

Základní taktickotechnická data bezpilotního prostředku SOJKA III

• Taktický dolet: 60 - 100 km
• Rychlost letu při hlídkování: 130 - 180 km/h
• Vytrvalost letu: 1 - 3 hodiny
• Operační výška: 50 - 2 000 m
• Maximální vzletová hmotnost: 145 kg
• Užitečné zatížení: 20 - 30 kg
• Délka: 3,78 m
• Rozpětí křídel: 4,12 m